Tyto a mnoho dalších otázek si kladou ti, kteří při rozvodu manželství nebo rozchodu nesezdaných partnerů řeší. Kdo a jak bude napříště pečovat o společné nezletilé děti. Otázka forem péče a rozhodování soudů je často předmětem sporů mezi rodiči, kteří mají různé představy o tom, jaké jsou nejlepší zájmy jejich dítěte. V takových situacích lze doporučit, je-li to aspoň trochu možné, uzavřít dohodu o péči, výchově a výživě. Pokud se však rodiče nedohodnou, je na soudu, aby rozhodl o způsobu péče o dítě. Jaké jsou formy péče o dítě? Jak soudy rozhodují a jakou roli hraje při jejich rozhodování judikatura Ústavního soudu? Na všechny tyto otázky se Vám pokusím odpovědět níže v tomto článku.
Jaké jsou formy péče o dítě?
Podle zákona existují tři základní formy péče o dítě:
Individuální péče jednoho z rodičů – někdy se v praxi označuje jako „výhradní péče“ o dítě. Tato forma je specifická tím, že je dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů, druhý rodič má právo na styk s dítětem podle podmínek stanovených soudem.
Střídavá péče – při rozhodování o péči o dítě je střídavá péče preferovaným typem péče o dítě. Střídavá péče spočívá v tom, že dítě tráví shodné nebo přibližně shodné množství času s oběma rodiči, kteří se střídají v péči o něj.
Společná péče – tento typ péče o dítě je raritní. Jde o formu péče o dítě, která je charakteristická tím, že oba rodiče společně rozhodují o všech záležitostech týkajících se dítěte. Tento způsob je v České republice stále spíše výjimečný, neboť vyžaduje souhlas obou rodičů, schválení soudu a splnění dalších podmínek, jako je například blízkost bydlišť rodičů a dítěte.
Co je rozhodující při volbě formy péče o dítě?
Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď a každý případ je třeba posuzovat individuálně. Lze však shrnout, že soud při rozhodování o péči o dítě musí vždy vycházet z nejlepších zájmů dítěte, které jsou základním kritériem pro úpravu výchovných poměrů. Soud také přihlíží k vyjádření obou rodičů, vyjádření opatrovníka dítěte (OSPOD) a může si vyžádat zprávy odborníků či ze školských zařízení.
Jaká je role judikatury Ústavního soudu?
Ústavní soud je specializovaná soudní instituce, která stojí mimo systém obecných soudů a jejímž základním posláním je garantovat ústavnost právního řádu a poskytovat ochranu základních lidských práv fyzických a právnických osob na základě ústavního pořádku České republiky.
Ústavní soud v oblasti rodinného práva hraje podstatnou roli. Neexistuje totiž žádný jiný soud, který by sjednocoval judikaturu okresních a krajských soudů. V jiných řízeních zastává tuto nezáviděníhodnou pozici Nejvyšší soud, který je ke sjednocování soudní praxe povolán. Rodinné věci jsou však z přezkumu Nejvyššího soudu vyloučeny. Rodinné právo tak zůstalo „napospas“ svému osudu a v těch nejzávažnějších případech do problematiky rodinného práva vstupuje právě Ústavní soud se svou judikaturou.
Ústavní soud se zasadil o změnu rozhodovací praxe opatrovnických soudů v oblasti forem péče o děti. Ústavní soud se totiž přiklonil k názoru, že dítě má právo zažít oba rodiče. Tím, že dítě má právo rodiče zažít míní to, že dítě má s každým z rodičů trávit přibližně stejný časový úsek, kdy může zjistit, jak jeho rodič řeší nepříjemné situace, prožít s ním psaní domácích úkolů, balení zavazadel na dovolenou, ale i plnění povinností spojených s chodem domácnosti rodiče. Vývoji judikatury Ústavního soudu v otázkách péče o dítě v letech 2018 až 2023 se zabývám v jiném článku, který je dostupný zde.
Role judikatury Ústavního soudu je tedy významná, neboť poskytuje obecným soudům návod, jakým způsobem některé otázky péče o děti posuzovat.
Jaké z judikatury Ústavního soudu vyplývají závěry?
Z již ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu se podává, že pokud obecné soudy zvažují, že pro dítě zvolí jiný model než péči střídavou, pak je třeba tento závěr důsledně odůvodnit. Ústavní soud ve své judikatuře také naznačil některé okolnosti, které mohou být důvodem pro odchýlení se od modelu střídavé péče. Mezi tyto okolnosti patří například:
- velká vzdálenost mezi bydlišti rodičů, která představuje pro dítě nepřiměřenou zátěž,
- závažné poruchy chování nebo psychické problémy dítěte, které vyžadují stabilní a kontinuální péči jednoho z rodičů,
- zásadní rozdíly v názorech rodičů na výchovu dítěte, které mohou vést k jeho zmatení a frustraci,
- záporný vliv jednoho z rodičů na dítě, který ohrožuje jeho zdraví, bezpečnost nebo morální vývoj.
Co z tohoto článku vyplývá?
V tomto článku jsem se zabýval otázkami týkajícími se forem péče o dítě, rozhodování soudů a role judikatury Ústavního soudu. Ukázal jsem Vám, že existují tři základní formy péče o dítě: individuální, střídavá a společná. Při volbě formy péče o dítě je rozhodující zohlednit nejlepší zájmy dítěte, které soud zjišťuje na základě vyjádření rodičů, opatrovníka dítěte a dalších zdrojů. Dále jsem poukázal na významnou roli judikatury Ústavního soudu, který sjednocuje a směřuje rozhodovací praxi opatrovnických soudů. Zdůraznil jsem také, že Ústavní soud prosazuje názor, že dítě má právo zažít oba rodiče.
Shrnul jsem také, že z judikatury Ústavního soudu vyplývají některé závěry, které je třeba vzít v úvahu při rozhodování o formě péče o dítě. Jedním z nich je, že pokud obecné soudy zvažují, že pro dítě zvolí jiný model než péči střídavou, pak je třeba tento závěr důsledně odůvodnit. Dalším je, že obecně existují některé okolnosti, které mohou být důvodem pro odchýlení se od modelu střídavé péče. Mezi tyto okolnosti patří například velká vzdálenost mezi bydlišti rodičů, závažné poruchy chování nebo psychické problémy dítěte, zásadní rozdíly v názorech rodičů na výchovu dítěte nebo záporný vliv jednoho z rodičů na dítě.
Doufám, že Vám tento článek byl užitečný a byl pro Vás zajímavý. Pokud máte další dotazy, neváhejte se na mě nebo někoho z mých kolegů obrátit. Jsme tu, abychom Vám pomohli.
