Střídavá péče je model péče o dítě, kdy se oba rodiče střídají v péči o dítě po určitých časových intervalech. Tento model je často preferován jako způsob, jak zajistit rovnocenné postavení obou rodičů a uspokojit potřeby a přání dítěte. Nicméně, střídavá péče není vždy možná nebo vhodná, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně a v zájmu dítěte. V tomto článku se podíváme na to, jak se vyvíjela judikatura Ústavního soudu v otázce střídavé péče v letech 2018–2023.
Nálezy z let 2018-2020: podpora střídavé péče
Toto období, jak už název vypovídá, může charakterizovat fráze „podpora střídavé péče“.
V letech 2018–2020 totiž vydal Ústavní soud několik nálezů, ve kterých se vyslovil pro střídavou péči jako vhodný model pro úpravu výchovných poměrů dětí. Tyto nálezy byly motivovány tím, že obecné soudy často odmítaly návrhy na střídavou péči s poukazem na paušální a neplatné argumenty, jako je například nízký věk dítěte, špatná komunikace rodičů, vzdálenost bydlišť rodičů, pracovní vytíženost jednoho z rodičů, nebo odmítavý postoj psychologů. Ústavní soud v těchto nálezech zdůraznil, že obecné soudy jsou povinny vždy přesvědčivě prokazovat a hodnotit všechny namítané či posuzované překážky střídavé péče, které se vyskytnou v průběhu soudního řízení. Dále Ústavní soud stanovil kritéria, podle kterých mají obecné soudy rozhodovat o úpravě výchovných poměrů, když stanovil, že obecné soudy jsou povinny zkoumat zejména:
- existenci pokrevního pouta mezi dítětem a osobou usilující o svěření do péče,
- míru zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě svěření do péče dané osoby,
- schopnosti osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho bezproblémový vývoj,
- a jiné potřeby a přání dítěte.
Jsou-li výše uvedená kritéria naplněna a osoba usilující o svěření dítěte do její péče je s dítětem pokrevně příbuzná, zvolený model péče zachovává rodinné vazby dítěte, osoba, která se svěření dítěte do své péče domáhá, je schopna zajistit jeho bezproblémový vývoj, pak by obecné soudy měly upřednostňovat model střídavé (byť třeba nestejnoměrné) péče. Ústavní soud v těchto letech také upozornil, že střídavá péče má své specifické přednosti, jako je zajištění skutečně rovnocenného postavení obou rodičů.
Nálezy z let 2021–2023: Nuance a výjimky
V letech 2021–2023 se Ústavní soud zabýval dalšími případy, ve kterých se jeden z rodičů domáhal střídavé péče, a v některých z nich rozhodl opačně než v předchozích letech. Tím Ústavní soud ukázal, že střídavá péče není automatickým ani jediným řešením, ale že je třeba brát v úvahu konkrétní okolnosti každého případu a zájmy konkrétního dítěte. Mezi tyto okolnosti patří, pro které se lze odchýlit od modelu střídavé péče jsou například:
- velká vzdálenost mezi bydlišti rodičů, která představuje pro dítě nepřiměřenou zátěž (velká vzdálenost mezi bydlišti rodičů však musí představovat nepřiměřenou zátěž pro dítě a nikoli pro rodiče),
- závažné poruchy chování nebo psychické problémy dítěte, které vyžadují stabilní a kontinuální péči jednoho z rodičů,
- zásadní rozdíly v názorech rodičů na výchovu dítěte, které mohou vést k jeho zmatení a frustraci,
- záporný vliv jednoho z rodičů na dítě, který ohrožuje jeho zdraví, bezpečnost nebo morální vývoj (např. zneužívání dítěte, manipulace s dítětem, zanedbávání péče o dítě).
V těchto případech Ústavní soud dospěl k závěru, že střídavá péče není v nejlepším zájmu dítěte, a proto potvrdil rozhodnutí obecných soudů o svěření dítěte do individuální péče jednoho z rodičů.
Dopady rozhodnutí Ústavního soudu na rozhodovací praxi obecných soudů
Každou změnu je dobré vyhodnotit za užití nějaké metody, která je způsobilá ověřit, zda tato změna přinesla zamýšlené následky. V otázkách rozhodování obecných soudů o péči o děti to jsou nepochybně ověřitelné statistické údaje, které každoročně zveřejňuje Ministerstvo spravedlnosti ve svých Výročních zprávách. Z těchto statistických údajů vyplývá, že v roce 2018 rozhodovaly obecné soudy o péči o děti tak, že 78,8 % dětí bylo svěřeno do individuální péče matky a otci bylo stanoveno právo styku s dítětem a určena povinnost přispívat na výživu dítěte. Do střídavé péče obou rodičů bylo v roce 2018 svěřeno 12,8 % dětí.
Vlivem výše uvedené rozhodovací praxe Ústavního soudu došlo ke změně statistických údajů o rozhodování opatrovnických soudů tak, že do individuální péče matky bylo svěřeno 71,4 % dětí, do střídavé péče pak bylo svěřeno 20,2 % dětí. Tyto informace vyplývají z Výroční statistické zprávy Ministerstva spravedlnosti o rozhodování soudů v roce 2022, bohužel ke dni zpracování tohoto článku nejsou statistická data za rok 2023 dostupná.
Během čtyř let tak došlo k navýšení počtu dětí svěřených do střídavé péče obou rodičů přibližně o 7,4 %. Lze tak předpokládat, že výše uvedený vývoj judikatury Ústavního soudu bude mít na problematiku svěřování dětí do střídavé péče obou rodičů velký vliv. Z výše uvedených statistických údajů se podává, že judikaturní posun má praktické dopady, když počet dětí svěřovaných do péče obou rodičů roste.
Závěr
Střídavá péče je model, který se v posledních letech stává stále populárnějším a preferovanějším při úpravě výchovných poměrů. Ústavní soud se v několika nálezech vyslovil pro střídavou péči jako způsob, jak zajistit rovnocenné postavení obou rodičů a uspokojit potřeby a přání dítěte. Na tuto rozhodovací praxi poměrně rychle reagovaly opatrovnické soudy, což vyplývá z výše uvedených statistických údajů. Nicméně je třeba zdůraznit, Ústavní soud také upozornil, že střídavá péče není vždy možná nebo vhodná, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně a v zájmu dítěte.
Při zahájení řízení o péči o dítě je třeba připravit se na to, že takové řízení může být stresující jak pro rodiče, tak pro dítě a do finálního rozhodnutí může uplynout mnoho času. Vždy tak našim klientům zdůrazňujeme, že jediný způsob, jak mít alespoň částečnou kontrolu nad uspořádáním poměrů jejich dítěte je uzavření dohody o péči, výchově a výživě d
