Existuje mnoho životních událostí, které Vás mohou dostat do péče lékaře. Protože spousta lidí nezná svá práva a tomu odpovídající povinnosti lékařů, rozhodla jsem se napsat tento krátký článek, který by pro Vás mohl být přínosem.
Přítomnost rodičů u dítěte během léčby
V první části tohoto článku se budu zabývat právy rodičů dětského pacienta. Rodiče jsou zákonnými zástupci dítěte a mají tak právo činit za dítě takové právní úkony, ke kterým není dítě samo způsobilé. S tím souvisí právo rodičů na obdržení veškerých informací týkajících se jejich dítěte, jeho zdravotního stavu či navrhované léčby. Děti umístěné ve zdravotnickém zařízení poté mají právo na neustálý kontakt s rodiči (na tzv. nepřetržitou přítomnost zákonných zástupců) bez ohledu na návštěvní hodiny nebo denní / noční dobu, pokud to není na překážku poskytování zdravotních služeb, neodporuje-li to zákonu či vnitřnímu předpisu, který však nesmí stanovit omezení nad rámec zákona. Přítomnost rodičů je zcela nepochybně v zájmu dítěte, neboť pomáhá ke zlepšení zdravotního stavu dítěte po fyzické i psychické stránce a umožní kvalitní poskytování následné péče rodiči dítěti po jeho propuštění ze zdravotnického zařízení.
Další práva rodičů
Už jsme si řekli, že rodiče dětského pacienta mají právo na informace o dítěti. Takové právo mají oba rodiče, byť je dítě svěřeno do péče jen jednomu z nich, není-li rozhodnutím soudu jeho rodičovská odpovědnost omezena. To samé platí také pro samotnou přítomnost obou rodičů u dítěte ve zdravotnickém zařízení, avšak v některých případech, kdy by současná přítomnost obou rodičů mohla narušit řádný průběh zdravotní péče o dítě nebo jiné pacienty může zdravotnické zařízení trvat na tom, aby se rodiče u dítěte tzv. střídali. Zajímavostí je, že právo na informace má zákonný zástupce i v případě, že si dítě informování svého zákonného zástupce nepřeje, ledaže existuje podezření, že se takový zákonný zástupce podílí na zneužívání, týrání nebo ohrožování zdravého vývoje dětského pacienta.
Práva nezletilých pacientů
I když nezletilý pacient nemůže výrazným způsobem ovlivnit, zda budou informace o jeho zdravotním stavu jeho zákonnému zástupci sděleny, v případě udělení informovaného souhlasu či nesouhlasu se zákrokem je tomu jinak. V takovém případě má dětský pacient práv víc. Nezletilý pacient tak může souhlasit s těmi zákroky, kterým je při své rozumové vyspělosti schopen porozumět, a u kterých chápe jejich možné následky. Souhlas či nesouhlas mohou vyjádřit také zákonní zástupci, zde však postačí, vyjádří-li souhlas či nesouhlas jeden z rodičů. Zdravotnické zařízení je povinno případný nesouhlas zákonných zástupců respektovat, ledaže rodiče odmítají provedení zákroku, který je bezodkladně nutno provést pro záchranu života či zdraví dítěte. Pokud se však rodiče na této záležitosti neshodnou, nezbude jim, než se obrátit na příslušný opatrovnický soud, který ve věci rozhodně. Zdravotnické zařízení je poté povinno rozhodnutí soudu respektovat. Nutno na tomto místě podotknout, že oprávnění udělit souhlas či nesouhlas se zákrokem nemohou rodiče převést na třetí osobu.
Důležité jsou zájmy dítěte
Vždy je nutné postupovat v souladu s nejlepším zájmem dítěte, ostatně, právě nejlepší zájem dítěte bude rozhodujícím kritériem pro opatrovnický soud, který by měl namísto zákonných zástupců rozhodnout. Co je to však nejlepší zájem dítěte? Z pohledu zdravotnického zařízení to budou zpravidla medicinské poznatky, z pohledu rodičů poté jejich intuice, sociální a etické zájmy, kvalita života dětského pacienta a jeho poměry. Je to zkrátka neurčitý právní pojem. Otázkou zůstává, kdo je oprávněn posuzovat nejlepší zájem dítěte a závazně o něm rozhodovat a podle jakých kritérií by měl být nejlepší zájem hodnocen. Je pravděpodobné, že nejlepší zájem dítěte je schopen nejlépe zhodnotit ten, kdo je dítěti nejblíže, tedy rodič. Tomu odpovídá také český právní řád, který ponechává rozhodování o takových otázkách zákonným zástupcům dítěte. Lékař může sám zakročit, pouze pokud je bezprostředně ohrožen život nebo zdraví dětského pacienta. Pokud by rodič nejednal v nejlepším zájmu dítěte, přichází v úvahu omezení jeho rodičovské odpovědnosti, je to však krajní a výjimečné opatření. Lékař se však nemusí případné odpovědnosti bát, vysloví-li zákonní zástupci nesouhlas s provedením zákroku, jeho odpovědnost totiž končí v okamžiku, kdy zákonný zástupce učiní kvalifikované rozhodnutí. Pokud je však lékař přesvědčen o nutnosti provést lékařský zákrok v případě, že je ohrožen život dítěte, záleží na jeho naléhavosti. Nesnese-li zákrok odkladu, je lékař povinen zákrok provést, je-li však možné zákrok odložit (v praxi nejméně o 24 hod.), měl by lékař informovat orgán sociálně právní ochrany dětí, a následně tomuto orgánu, případně soudu poskytnout objektivní a nezaujaté informace svědčící pro i proti provedení navrhovaného zákroku.
