Facka „výchovou“ nikdy nebyla. Co potvrdil Krajský soud v Českých Budějovicích?
Plácnutí přes zadek. Pohlavek za drzou odpověď. Facka, „když dítě jinak nepochopí“. Generace rodičů takové prostředky považovaly za přirozenou součást výchovy a české právo k nim přistupovalo s viditelnými rozpaky. Občanský zákoník, zákon o sociálně-právní ochraně dětí spolu s jedním z prvních rozhodnutí krajských soudů a Nejvyšším správním soudem na toto téma ovšem říkají velmi srozumitelně: tudy ne přátelé.
V tomto článku vás provedu rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 15. ledna 2026, vysvětlím, proč je přelomový, a pokusím se odpovědět na otázky, které si rodiče v praxi kladou. Smí mě úřad pokutovat za jednu facku? Změnila se právě teď pravidla, nebo platila v podstatě i dřív? A může mít přestupek dopad i na to, komu bude dítě svěřeno do péče?
Co se vlastně stalo
Případ, kterým se soud zabýval, se odehrál asi takto. Otec opakovaně udeřil otevřenými dlaněmi obou rukou svého čtrnáctiletého syna do oblasti hlavy a obličeje. Následné lékařské vyšetření prokázalo pohmoždění hlavy. Syn navíc trpí Aspergerovým syndromem. Otec své jednání obhajoval tím, že syn vulgárně napadal jeho těhotnou manželku a on měl obavu z fyzického útoku na ni. V přestupkovém řízení otec sám popsal, že synovi „dal facku zprava a pak zleva, a ještě ránu na zadek“.
Magistrát města České Budějovice otce uznal vinným ze spáchání přestupku podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí – konkrétně užitím nepřiměřeného výchovného prostředku – a uložil mu pokutu 4.000 Kč. Krajský úřad v odvolacím řízení pokutu zmírnil na pouhé napomenutí. Otec se ale s rozhodnutím nesmířil a obrátil se na správní soud.
Krajský soud v Českých Budějovicích jeho žalobu zamítl. A v odůvodnění formuloval závěry, které mají dopad daleko za hranice tohoto případu. Soudy dospěly k závěru, že tělesný trest je vždy nepřiměřený. Bez výjimky.
Klíčové sdělení rozsudku lze shrnout do jedné věty: tělesný trest dítěte je sám o sobě nepřiměřeným výchovným prostředkem, a to bez ohledu na to, jak silný byl, ani na to, jak se dítě před ním chovalo.
Krajský soud v Českých Budějovicích se přihlásil k závěrům nedávného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z listopadu 2025 a konstatoval, že tělesné tresty:
- představují nepřípustný zásah do lidské důstojnosti dítěte, kterou chrání čl. 7 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod,
- jsou vždy ponižujícím zacházením v rozporu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod,
- nelze relativizovat odkazem na chování dítěte ani na úmysl rodiče „pouze vychovávat“.
Z této argumentace soud dovodil, že správní orgány nejsou povinny zkoumat intenzitu konkrétního tělesného trestu ani chování, které mu předcházelo. Otázka „jak silně to bylo“ nebo „čím si to dítě zasloužilo“ nehraje roli. A nehraje ji ani diagnóza dítěte, ani agresivita doložená školní zprávou, ani vulgární vystupování vůči další osobě.
Není to nic úplně nového
Možná jste v médiích zaznamenali, že rozvodová novela účinná od 1. ledna 2026 zakazuje tělesné trestání dětí jako novinku. V čem rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (a v návaznosti na něj rozsudek Nejvyššího správního soudu) přidává druhou důležitou vrstvu, je tvrzení, že tělesné tresty byly v rozporu s občanským zákoníkem i dříve, tedy ještě před účinností novely.
Otec se v žalobě bránil i tím, že v době, kdy syna udeřil (listopad 2023), žádný výslovný zákaz tělesných trestů neexistoval. Soud tento argument odmítl. Nově doplněná věta § 884 odst. 2 občanského zákoníku, podle níž platí, že lidské důstojnosti dítěte se dotýká tělesné trestání, působení duševního strádání nebo jiné ponižující opatření, podle soudu není novým pravidlem, nýbrž upřesněním. Soud tedy potvrdil, že tělesné tresty byly nepřípustné už podle dosavadní úpravy, jen ji bylo nutné vykládat v souladu s mezinárodními závazky České republiky a s Listinou.
Co rodiči, který „dal facku“, reálně hrozí
V první rovině jde o přestupkovou odpovědnost – tedy o pokutu, případně napomenutí. V komentovaném případě činila pokuta 4.000 Kč, v jiných případech může být uložena vyšší.
Druhá – a v praxi možná citelnější – rovina dopadů však leží mimo přestupkové řízení. Rozhodnutí o spáchaném přestupku totiž může být podnětem k zahájení řízení ve věci péče o nezletilé dítě u opatrovnického soudu.
